Zápisky z cest

Lipany 23. 10. - 27. 10. 2008

Koncertní turné dětského pěveckého sboru Prážata v Lipanech na Slovensku

Dětský pěvecký sbor Prážata na pozvání slovenského sboru Septemthillis pod vedením Gabriely Pintérové ve dnech 23. 10. – 27. 10. 2008 vycestoval do Lipan.

Cestou se děti zastavily v Červenom Kláštere a svezly se na „pltích“ po Dunajci. I když bylo chladné počasí, zážitky z řeky a krásné krajiny Pieninského národního parku byly úžasné. Také přivítání a ubytování ve slovenských rodinách předčilo naše očekávání. Cítili jsme se tu jako doma.

Po zkouškách a výletu na Lysou horu přišel den koncertů. V neděli ráno vystoupila Prážata s Biblickými příběhy od Tomáše Butty a Silvie Nygrýnové v kostele sv. Martina na dětské mši. V přeplněném kostele se zpívalo velmi hezky v duchu opravdového přátelství. Odpoledne se uskutečnil v témže kostele společný koncert obou sborů. Zahájil slovenský pěvecký sbor Septemthillis čtyřmi písněmi. Pak pokračovala Prážata blokem českých a slovenských lidových písní a písní z Afriky a Izraele pod vedením Míly Pospíšilové za klavírního doprovodu Věry Jelínkové a na africký buben hrál Jáchym Šolar. Dirigování muzikálových melodií z Bílého Motýla se ujal sám autor Jakub Nygrýn. Potlesk v opět přeplněném kostele byl veliký.

Večer byl zakončen společnou diskotékou. Při loučení ukápla nejedna slzička. Ale brzy se jistě uvidíme. Pozvali jsme slovenský sbor k nám do Prahy, kdy 24. 4. 2009 oslaví náš sbor Prážata čtvrt století svého založení.


Berlín 1. 6. 2008

Účinkování dětského pěveckého sboru Prážata v Berlíně

1. června 2008 v rámci projektu DĚTI – DĚTEM přijal dětský pěvecký sbor Prážata pozvání do Berlína, kde se zúčastnil vystoupení v dětském muzikálu Jakuba Nygrýna Bílý Motýl.

Po prohlídce hlavního města Německa proběhly nezbytné zkoušky a po nich představení v zrekonstruovaném kostele Umweltforum.

Muzikál je každým novým představením krásnější. Můžete ho shlédnout také v Praze v divadle Talent-Illusion na Vinohradech a v divadle Metro.


U.S.A. 29. 9. - 7. 10. 2001

Prážata v Americe

Možná vás napadne hned na začátku, jak se takový amatérský sbor dostane jen tak na týden daleko za Atlantik přímo do slunné Kalifornie? Není to opravdu jen tak a není to vůbec jednoduché.

Po několika zahraničních koncertních turné na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Belgii a nejvíce v Německu se konečně nejstarší členové pěveckého sboru Prážata, komorní sbor Resonance, dočkali vřelého pozvání od Piedmondského pěveckého sboru do Kalifornie. Zde nám velmi pomáhali s ubytováním v rodinách a s koncertováním naši dlouholetí přátelé a příznivci sborového zpěvu z nedalekého Palo Alta manželé Smithovi. Veškeré přípravy však trvaly celý rok a vyvrcholily tradičním pěveckým soustředěním ve Střelských Hošticích. Naší další zastávkou při cestě zpět měl být Manhattan v New Yorku, kde jsme měli vystupovat v rámci Dnů česko-americké kultury a v kostele Jan Hus Church za podpory Církve československé husitské při chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

A pak přišlo úterý 11. září 2001, kdy jsme s hrůzou sledovali mimořádné zpravodajství z New Yorku. Museli jsme velice zvažovat, zda akceptovat prosbu americké strany, abychom neodkládali svůj plánovaný přílet a naopak je podpořili společnými koncerty v těchto těžkých chvílích. Nakonec se rozhodlo třicet členů komorního sboru odletět do Kalifornie v termínu. Naše cesta však byla odkloněna z New Yorku na Los Angeles, kde se nás ochotně ujaly pěvecké sbory z Occidental College, Camerata Singers a Los Cancioneros Master Chorale. Ale naše náklady na cestu tím velmi vzrostly. Díky zastupitelstvu MÚ Prahy 11 jsme získali mimořádný grant, který nám pomohl vyřešit velmi tíživou situaci.

V sobotu 29. září ráno jsme se sešli na Ruzyňském letišti a po krátkých zastávkách ve Vídni a v Chicagu jsme se Boeingem 747 přenesli napříč Amerikou do slunného San Francisca. Ještě před přistáním nás vítal okouzlující Golden Gate Bridge a velké množství plachetnic plujících v zálivu. Na letišti nás již očekával Bob Geary, sbormistr Piedmontského sboru, a Art Kelly, kteří nám pomohli s ubytováním. Hned druhý den ráno nás čekala dvě vystoupení při bohoslužbách v Zion Lutheran Church a po krátkém odpoledním výletě do malebného přístavu Sausalito večerní koncert v Orinda Community Church. Přijetí našeho sboru bylo velmi vřelé a také zde jsme se poprvé setkali s našimi americkými přáteli z Palo Alta a s mým českým kolegou Václavem, který nám na další den připravil prohlídku San Francisca.

Počasí nám přálo a opět jsme spatřili Golden Gate Bridge v celé své kráse, ale při plavbě lodí kolem Alcatrazu nám zmizel v pověstném mlžném oparu. Nostalgická projížďka tramvají nám připomněla řadu amerických filmů s pověstnými automobilovými honičkami, Čínská čtvrť zase největší asijskou komunitu existující mimo území Číny a obchodní centrum nás okouzlilo symbolem města Transamerica Pyramid se svými 27 patry. Náš celodenní výlet končil v Oaklandu na Jack London Square a u srubu tohoto slavného amerického spisovatele jsme zapátrali ve svých znalostech dějin světové literatury.

V úterý 2. října jsme se rozloučili s rodinami z Piedmontu a vydali jsme se na výlet do Yosemite National Park obdivovat krásy kalifornské přírody. Stačili jsme však projet jen velmi malou část parku. Přesto jsme chvíli poobědvali u nádherného jezera Mirror Lake, zahlédli jsme něžný vodopád Nevěstin závoj a vyfotografovali jsme si mohutný granitový blok El Capitan. Po té jsme se museli vracet do Athertonu, kde nás již očekávali rodiny Menlo School Choir se svou sbormistryní Lindou Jordan. Mezi jinými nás vítala i milá dáma, paní Urbanek, se svou roztomilou češtinou s mírným anglickým přízvukem. Bylo velmi příjemné slyšet svou rodnou řeč tak daleko od domova. Druhý den ráno jsme měli koncert pro studenty a profesory Menlo School, kteří nás odměnili bouřlivým potleskem a povstáním, což podle slov Lindy Jordan není obvyklé. Program koncertu tvořil průřez našeho repertoáru. K nejúspěšnejším patřily tradičně české lidové písně, jihoafrické písně, americké spirituály, sborová úprava Scarborough Fair od Simona & Garfunkela a Largo “From the New World” s anglickým textem od Antonína Dvořáka.. Odpoledne nás manželé Smithovi vzali na prohlídku Palo Alta a slavné Stanford University, kde studovala například i dcera amerického presidenta Clintona. Večer nás čekal ještě jeden společný koncert s Menlo School Choir pro obyvatele Athertonu a okolí opět s velkým úspěchem.

Ve čtvrtek 4. října ráno jsme se loučili opět se svými velmi milými americkými rodinami a vydali jsme se po dálnici M1 podél západního pobřeží do druhého největšího města Spojených Států do Los Angeles. Ve večerních hodinách značně unaveni jsme dorazili na zkoušku pěveckého sboru z Occidental College, který patří k nejlepším sborům v Kalifornii. Zde členové sboru poznali i jinou tvář Ameriky než život v rodinách. Tentokrát byli ubytováni přímo na kolejích školy a měli možnost krátce nahlédnout do života amerických studentů. Druhý den následoval opět koncert pro studenty a profesory školy v krásné kapli a při loučení mnohým „sborákům“ nezbyly žádné noty.

Ještě ten den následoval rychlý přesun do Torrance, městečka nedaleko Los Angeles. Zde bylo přivítání od členů pěveckých sborů Camerata Singers a Los Cancioneros snad nejvřelejší. Po rychlém, ale bohatém občerstvení jsme se přesunuli do nabytého koncertního sálu, kde začal náš poslední nejúspěšnější koncert. Nástup s hořícími svíčkami při písni Danielis prophetia navodil tu správnou atmosféru a při poslední písni Goin´Home od Antonína Dvořáka se zaleskly mnohým posluchačům v očích slzy. Po koncertě ke mně přistoupila asi sedmdesátiletá dáma s berlí a řekla mi krásnou češtinou: „Dnes jsem hrdá, že jsem Češka.“ Myslím, že to vystihuje vše. Poslední večer strávený v Kalifornii patřil k nejkrásnějším. Optimismem nabytí Američané pro nás přichystali večerní párty, pro mnohé projížďky po okolí a všichni jsme cítili sílu tohoto přátelského a vřelého prostředí. Loučení se tentokrát neobešlo bez slz, ale ještě před odletem nás Ray Rouletter, dobrá duše tamního sboru, pozval na prohlídku krás Hollywoodu, Beverly Hills a Los Angeles.

V neděli 7. října ve večerních hodinách jsme se všichni šťastně vrátili domů. Resonance byla v Americe pouze týden v těchto pohnutých dobách. Ale setkala se tu s úspěchem a s optimistickými lidmi, kteří obdivují naši hudbu i muzikálnost. Někteří brzy navštíví i naši Prahu, podle jejich slov nejkrásnější město světa, a věřím, že jejich hudba zde u nás bude stejně úspěšná jako ta naše česká u nich…